Moraně se opět nechtělo, ale stejně v Dubeňáku skončila!

Tradici vynášení Morany, tedy symbolu všeho zlého a nekonečné zimy, jsme v Ševětíně obnovili před rokem, a protože se akce setkala s úspěchem a letos se zima opravdu nechce vzdát, sešli jsme se na Smrtnou neděli 26. března opět na náměstí. Tam už čekala slaměná loutka, na její rozvětvené tělo jsme pověsili pentličky a vejdumky a vydali se s ní napříč Ševětínem. Za zpěvu Blaťáčku Morana mávala naší vsi na rozloučenou a s vydatným přispěním větru dávala najevo, že se ještě tak úplně loučit nechce a nehodlá.

Došli jsme až k Dubeňáku, kde jsme nejprve dali sbohem malým morankám - nutno podotknout, že těm se tedy odplout vážně nechtělo, museli jsme je opravdu vydatně popohánět. Jako by nám tím chtěly naznačit, že ještě nemáme s jarními dny tak úplně počítat.

Děvčata z Blaťáčku pak krásně podtrhla atmosféru vystoupením, při kterém se nejednomu přihlížejícímu leskly oči, jak nás vracelo do dětských let a dýchalo na nás tradicí.

Morana si tak vyslechla slova o tom, že už má Ševětín opustit, vydrápala se ještě naposledy k hrázi Dubeňáku a tam už jsme její osud zpečetili. Odpočtem jsme ji ještě dali šanci říct poslední sbohem a pak už ji poslali po vodě pryč.

Zpátky jsme se vraceli opět s písničkou na rtech a s příslibem toho snad již konečně přicházejícího jara, kdy i sluníčko vystoupilo zpoza mraků a když jsme u kostela zapíchli zdobené líto a rozcházeli se domů, měli jsme pocit, že slunné dny nám už nikdo nevezme. O pouhé dva dny později jsme proto nemohli věřit svým očím, když jsme se po probuzení dívali na ty bílé střechy kolem nás.

Tak se těšíme zase za rok, myslíte, že někdy tu sněhovou tradici prolomíme? :-)

“HEJ HEJ HEJ, UŽ SE NEVRACEJ!”